Půdy s profilem diferencovaným na mírně vysvětlený eluviální horzont Ev postrádají výrazně deskovitou – lístkovitou strukturu, přecházející bez jazykovitých (prstovitých či klínovitých) záteků do homogenně hnědého luvického horizontu s výraznými hnědými povlaky pedů (polyedrů – prismat); mikromorfologicky mohou být tyto povlaky pedů a pórů identifikovány jako silně orientované, dvojlom vyvolávající argilany. Texturní diferenciace u modálního subtypu činí na homogenních substrátech alespoň 1,5. Luvický horizont přechází pozvolna u bezkarbonátových a ostře u karbonátových substrátů do půdotvorného substrátu. Formou nadložního humusu je mul až moder. Pod ním leží horizont Ah. Ornice zemědělsky využívaných půd se vytvořila z horizontů akumulace humusu a slabě eluviovaného horizontu. Jsou to půdy sorpčně nasycené v horizontu Bt u zemědělsky využívaných půd v celém profilu. U lesních půd může nasycenost v Ev horizontu klesnout pod 50%. Obsah humusu v ornicích zemědělských půd je nízký, v průměru 1,8. Hnědozemě se vytvořily hlavně v rovinatém či mírně zvlněném reliéfu ze spraší a polygenetických hlín pod původními doubravami a habrovými doubravami
Typickým příkladem je hnědozem vyvinutá na spraši, v tomto projektu ukázaná na lokalitě Nebužely v CHKO Kokořínsko
Horizonty typické pro hnědozem jsou Ah, Bt a C. V horizontu Ah probíhá humifikace a braunifikace v horizontu Bt probíhá iluviace, tedy proces spadající geneticky pod proces Ilimerizace.